男生13厘米属于什么水平
Henri-émile-Benoit Matisse (31. prosince 1869 – 3. listopadu 1954) byl francouzsky malí?, socha? a grafik, prosluly svou prací s barvou a svym brilantním kreslí?skym uměním. Byl hlavní postavou uměleckého směru zvaného fauvismus. Spolu s Picassem pat?í k vytvarník?m, kte?í nejvíce ovlivnili vyvoj umění v 2. polovině 20. století.
| Henri-émile-Benoit Matisse | |
|---|---|
 Matisse v roce 1933 na fotografii Carla Van Vechtena | |
| Narození | 31. prosince 1869 Le Cateau-Cambrésis |
| úmrtí | 3. listopadu 1954 (ve věku 84 let) Nice |
| P?í?ina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo poh?bení | Cimetière de Cimiez |
| Vzdělání | Académie Julian, école des beaux-arts Pa?í? |
| Alma mater | Národní vysoká ?kola krásnych umění Julianova akademie |
| Povolání | malí?, grafik, socha?, ilustrátor, pedagog |
| Man?el(ka) | Amélie Parayre (1898–1954) |
| Děti | Marguerite Duthuit-Matisse Jean Gérard Matisse Pierre Matisse |
| P?íbuzní | Paul Matisse (vnuk) |
| Hnutí | fauvismus |
| Vyznamná díla | Portrét se zelenym pruhem (1905); Tanec (1910); Rodina malí?e (1911); Malí? a model (1916) |
| Mecená?i | Gertrude Steinová, Sergej ??ukin, Ivan Morozov |
| Ovlivněny | Paul Cézanne, Gustave Courbet, africké a islámské umění |
| Vliv na | abstraktní expresionismus, Willem de Kooning, Arshile Gorky |
| Ocenění | Velká cena za malbu Bienále v Benátkách 1950 |
| Podpis |  |
| Citát 'Do barvy se nevchází jako do stodoly' | |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
?ivot
editovatNarodil se na statku svého děde?ka v severofrancouzském městě Le Cateau-Cambrésis. Jeho rodi?e byli obchodníci, měli drogerii a obchod s ko?ením a semeny ve městě Bohain-en-Vermandois v Pikardii v departementu Aisne. Zde také Henri vyr?stal spolu s o t?i roky mlad?ím bratrem Pierrem. V letech 1882–1887 nav?těvoval lyceum v Saint-Quentinu.[1] Rodi?e chtěli, aby Henri jednou p?evzal rodinny obchod, ale to nedovolil jeho zdravotní stav, a tak mu otec vybral novou budoucnost, práva. Matisse je studoval dva roky v Pa?í?i. Dom? se vrátil s diplomem a roku 1889 nastoupil v Bohainu v advokátní kancelá?i jako koncipient. Následující rok byl ale dlouhodobě p?ipoután na l??ko kv?li zánětu slepého st?eva.[2] Během rekonvalescence za?al na radu souseda kreslit, aby zahnal nudu; p?i?lo náhlé poznání, ?e je to dobry zp?sob jak se vymanit z pout fádního ?ivota advokáta na malém městě.
Po uzdravení se v Saint-Quentinu zapsal na ranní kurzy kreslení ve ?kole, která nesla název tamního rodáka Quentina de La Toura. Tehdy Matisse pochopil své poslání, rozhodl se pro uměleckou dráhu a odjel studovat malí?ství do Pa?í?e. V ?íjnu 1891 se zapsal na soukromou Julianovu akademii, aby se zde u Williama Bouguereaua p?ipravil na p?ijímací zkou?ky na école des beaux-arts.[3] Zkou?ky, konané v lednu 1892, ale Matisse neslo?il úspě?ně. Z Julianovy akademie ode?el a zapsal se do ve?erních kurz? na école des Arts Décorativs. Zde navázal celo?ivotní p?átelství s malí?em Albertem Marquetem, později rovně? ?lenem skupiny fauvist?. V té době Matisse ?asto nav?těvoval Louvre a kopíroval tam díla starych mistr?. Od roku 1893 nav?těvoval neoficiálně ateliér Gustava Moreau na école des beaux-arts, o dva roky později byl na ?kolu p?ijat oficiálně – na základě talentu u? bez p?ijímacích zkou?ek. V Moreauově ateliéru se sp?átelil s dal?ími budoucími vyznamnymi malí?i, kte?í měli blízko k fauvismu: Georgesem Rouaultem, Charlesem Camoinem a Henri Manguinem.[4]
Roku 1896 Matisse poprvé p?edstavil své obrazy ve?ejnosti. Na Salónu vystavil ?ty?i malby, dvě z nich prodal. Obraz ?tená?ka zakoupil stát. Umístěn byl v zámku v Rambouillet, sídle francouzskych prezident?.[5] Pro Matiss?v vyvoj byl v tém?e roce vyznamny letní pobyt u australského impresionistického malí?e Johna Russella, ktery ?il v Bretani na ostrově Belle-?le. Russel Matisse seznámil s obrazy p?edních impresionist? ze své sbírky a během dal?í náv?těvy, která se uskute?nila za rok, mu dokonce dvě van Goghovy kresby věnoval.
V roce 1898 si vzal za man?elku Amélii Parayre (1872–1958), s ní? měl dva syny: Jeana (1899–1976) a pozděj?ího vyznamného newyorského galeristu a obchodníka s uměním Pierra (1900–1989). Man?elé spolu ?ili a? do roku 1939, kdy se rozvedli.[6] Bezprost?ední p?í?inou byla mladá Matissova asistentka, Ruska Lydia Delectorskaja (1910–1998). Slou?ila mu také ?asto jako model a ?ila s ním a? do konce jeho ?ivota. Oba synové v?ak nebyli prvními Matissovymi dětmi: roku 1894 se mu z několikaletého vztahu s modelkou Caroline Joblaud narodila dcera Marguerite (? 1982), kterou p?ijal za svou a je? se stala sou?ástí jeho rodiny.
Poté, co jeho u?itel Gustave Moreau zem?el, Matisse kv?li neshodám s jeho nástupcem Fernandem Cormonem école des beaux-arts opustil. Proto?e stále cítil pot?ebu se vzdělávat, za?al roku 1899 nav?těvovat ateliér Eugèna Carrièra, kde se poznal mj. s André Derainem. V tém?e roce si zakoupil po jednom díle svych velkych vzor?: Cézanna, Gauguina, van Gogha a Rodina.[7] Stalo se tak p?esto, ?e se stále potykal s existen?ními problémy, proto?e jeho obrazy nenacházely kupce. Aby zlep?ila finan?ní situaci rodiny, otev?ela si jeho ?ena butik. On sám p?ijímal rozmanité zakázky, nap?. spolu s Marquetem dekorovali obvodové pásy Grand Palais, v něm? se roku 1900 konala světová vystava. Kdy? man?elka onemocněla, museli dokonce ?ást roku 1903 strávit u Matissovych rodi?? v Bohainu. Sám malí? roku 1901 onemocněl bronchytidou a lé?il se ve ?vycarsku.
Matisse v?ak s d?věrou ve vlastní schopnosti maloval dál. V letech 1901–1903 se zú?astnil v Pa?í?i několika kolektivních vystav. D?le?ity byl Salón Nezávislych v roce 1901, kterému p?edsedal Paul Signac. Oba malí?i se sblí?ili a v roce 1904 pro?ili spole?ně léto v Signacově sídle v Saint-Tropez. Pod Signacovym vlivem Matisse krátce experimentoval s pointilismem.[8] Hlavní vzpomínkou na toto období je obraz P?epych, klid a rozko?, ktery se Signacovi zalíbil natolik, ?e si ho koupil.
V létě 1905 Matisse odjel do katalánského p?ístavního měste?ka Collioure, kam za ním p?ijel Derain. Zde oba malí?i malovali obrazy, které byly za pár měsíc? vystaveny v Pa?í?i a pro ně? jejich auto?i dostali název fauvisté. Mezi 18. ?íjnem a 25. listopadem 1905 proběhl v Grand Palais 3. Podzimní Salón. Mezi vystavenymi díly byly i barvami hy?ící obrazy Matissovy a jeho p?átel. Známy kritik umění Louis Vauxcelles, ktery jinak nebyl v??i tvorbě Matisse a jeho p?átel odmítavy, v reakci na sousedství těchto vystavenych obraz? a dvou bust v klasicizujícím pojetí prohlásil: ?Dalo by se ?ící: Donatello mezi dravymi ?elmami.“[9] Slovo ?fauves“ lze p?elo?it jako divoké ?elmy – a název uměleckého směru byl na světě. Reakce na vystavu byly vět?inou negativní. P?esto se v?ak na?lo několik kupc?, kterym se Matissovy divoké barvy zalíbily a jeho obrazy koupili.
Následujícího roku poznal Matisse v pa?í?ském domě Gertrudy Steinové a jejího bratra Lea, kte?í koupili jeho obraz Radost ze ?ivota, Pabla Picassa. Ukázal mu africké so?ky, které si p?ivezl ze svého pobytu v Al?írsku. Oba malí?i, a?koliv tvo?ili v jistém smyslu protipóly, se po cely ?ivot vzájemně respektovali a jednou si i vyměnili pár svych obraz?. Matisse u? měl v té době po finan?ních starostech. Měl za sebou u? dvě samostatné vystavy: první z nich ve Vollardově galerii v roce 1904, dal?í o dva roky později v galerii Eugène Drueta, obě v Pa?í?i.
Mnoha mladym malí??m u? tehdy Matisse slou?il jako vzor. Z podnětu sourozenc? Steinovych, Hanse Purrmanna a Oskara Molla zalo?il roku 1908 akademii, která nesla jeho jméno. ?kola měla brzy kolem stovky ?ák? z Francie i ciziny. Matisse ale brzo p?estala vyuka tě?it. Tvrdil, ?e ve ?kole studuje jeden nebo dva ?áci, kte?í mají talent, u ostatních je námaha zbyte?ná. Roku 1911 Akademii Matisse uzav?el.[10]
Matissovou vá?ní bylo cestování, po Francii i mimo ni. Zajímaly ho krajiny, které neznal, a jezdil po Evropě, aby jednak navázal kontakty a jednak nav?tívil galerie a památky, které ho zajímaly. Obsáhly je vy?et jeho cest jen p?ed první světovou válkou: Léta 1895 a 1897 trávil v Bretani. Na svatební cestu v roce 1898 jel do Londyna, aby poznal obrazy Williama Turnera. Tého? roku s man?elkou pro?ili p?l roku na Korsice. Léto 1904 pat?ilo Saint-Tropez a Paulu Signacovi, léto následující Collioure a Derainovi. V Collioure maloval i roku 1906, kdy zároveň studoval v Al?írsku tamní dekorace na látkách a drobnou plastiku. Italská města Padovu, Florencii, Arezzo a Sienu poznal nap?esrok. Do Bavorska se vydal roku 1908. Následující léto tráví v Cavaliére v Provence a odsko?il si do Berlína. Spolu s Marquetem vyrazili roku 1910 na vystavu islámského umění do Mnichova, na podzim odjel do Sevilly, odkud se vrátil a? nap?esrok. V létě 1911 opět maloval v Collioure a v listopadu odjel do Moskvy. Tam se setkal se svym sběratelem ??ukinem, nav?tívil divadla a balet a studoval ikony. Zimu trávil v Maroku, stejně jako tu dal?í v roce 1912, odkud se vrátil a? na ja?e 1913. Matisse také ?asto měníval ateliéry. Roku 1909 Pa?í? opustil a koupil si d?m v Issy-les-Moulineaux, měste?ku nedaleko metropole, kde si vybudoval ateliér.[11]
P?ed válkou hodně vystavoval: V roce 1910 proběhla jeho velká retrospektiva v pa?í?ské Galerii Bernheim-Jeune, u? dva roky p?ed tím byly jeho obrazy p?edstaveny na samostatnych vystavách v New Yorku, Moskvě a Berlíně. Rok p?ed vypuknutím první světové války byla v New Yorku uspo?ádána legendární vystava evropského a amerického moderního umění Armory Show – Matissovy obrazy na ní samoz?ejmě nemohly chybět. Rovně? roku 1913 se zú?astnil v Berlíně vystavy sdru?ení umělc? s názvem Berlínská secese.
Po vypuknutí první světové války se odstěhoval z Pa?í?e na jih Francie, kde pomáhal man?elkám svych p?átel, kte?í byli na frontě (p?ebyvala u něj paní Derainová);[12] man?elka a jejich dva synové z?stali na severu okupované země. Rodinny d?m v Bohainu byl zni?eny, jeho bratr zajat. P?esto?e o to po?ádal, nebyl odvedeny. Během války Matisse st?ídavě pobyval v Pa?í?i, Issy a od roku 1916 také v Nice, v hotelu Beau-Rivage (Krásné pob?e?í). Do vále?nych let 1917 a 1918 také spadá několik jeho náv?těv u Renoira v Cagnes.[13] V posledním vále?ném roce také v Antibes nav?tívil Bonnarda. S oběma malí?i, kte?í měli stejně jako on za jeden z cíl? nalézt harmonii mezi p?írodou a ?lověkem, si měl mnoho co ?íci.
Cestovatelská vá?eň malí?e neopustila ani po válce. Vět?í ?ást roku dělil mezi Issy, Pa?í?í a Nice, jedno léto také strávil v étretatu, kde malovalo u? několik jeho slavnych p?edch?dc?. Ze zahrani?ních cest je mo?né uvést Spojené státy americké a Tahiti v roce 1930. V USA nav?tívil San Francisco a New York, kterym byl uchvácen. V New Yorku měl galerii jeho syn Pierre, ktery mu v ní t?i roky p?ed tím uspo?ádal vystavu. Naopak Tahiti ho zklamalo. V pensylvánském Merionu nav?tívil tehdy nejvyznamněj?ího amerického sběratele umění Alberta Barnese, ktery mu zadal vyzdobu lunet v jedné z místností svého muzea. Na základě této objednávky vznikl Matiss?v známy Tanec.[14] V roce 1938 si v Cimiez, co? je dnes ji? sou?ástí Nice, pronajal apartmán v byvalém hotelu Regina, ktery si ponechal a? do konce ?ivota.
Vyhlá?ení války Německu 3. zá?í 1939 zastihlo Matisse v Pa?í?i. Rozhodl se odcestovat na jih, do Nice. Na ja?e 1940 byl u? ale zpět v Pa?í?i. Získal vízum na cestu do Ria de Janeira, ale i kdy? mohl z Němci okupované Pa?í?e odjet, rozhodl se nakonec ve Francii z?stat. Proto?e byl jako mnozí jiní ozna?en za degenerovaného umělce, mohl se neru?eně pohybovat jen na svobodném jihu Francie. V roce 1941 u něj byla zji?těna rakovina dvanácterníku. Na klinice v Lyonu se podrobil náro?né operaci. Následnou rekonvalescenci zkomplikovaly dva po sobě jdoucí záchvaty plicní embolie. Po uzdravení se vrátil do Cimiez, kde ho v roce 1942 nav?tívil Louis Aragon. V roce 1943 byl na Cimiez podniknut nálet a Matisse se rozhodl p?estěhovat. Vybral si blízké měste?ko Vence ve vnitrozemí. Následoval tam svou o?et?ovatelku Monique Bourgeois, která vstoupila do tamního dominikánského klá?tera. Matisse zde s p?estávkami pobyval a? do roku 1948. V roce 1943 byla kv?li odbojové ?innosti zat?ena jeho dcera Marguerite. Ve vězení v Rennes ji gestapo mu?ilo. Byla odsouzena k ?esti měsíc?m vězení.
Po válce, hned roku 1945, Matisse opět nav?tívil Pa?í?. Na Podzimním salónu byly jeho obrazy vystaveny v ?estném sále, je?tě tého? roku měl v Londyně spole?nou vystavu s Picassem.
V povále?nych letech se Matisse ve Francii stal p?edmětem úcty. Stal se komandérem ?ádu ?estné legie a Musée national d'art moderne (Muzeum moderního umění v Pa?í?i, sídlí v Centre Georges Pompidou) za?alo budovat systematickou sbírku jeho díla. Vystava st?ídala vystavu, v zámo?í i v Evropě. Roku 1952 bylo v Cimiez otev?eno Musée Matisse. Hlavní náplní Matissovy ?innosti a? do roku 1951, kdy se opět natrvalo vrátil do Cimiez, byla práce na projektu a vyzdobě R??encové kaple ve Vence.
V posledních letech ?ivota trpěl Matisse anginou pectoris a astmatem, p?esto i nadále pracoval. Jeho posledním dílem byl návrh na vitrá?, později zvanou Rockefellerova r??e. Zdobí unitá?sky kostel v Pocantico Hills ve státě New York. Zem?el ve 3. listopadu 1954 svém domě v Cimiez na infarkt. Na tamním h?bitově je – spole?ně se svou byvalou man?elkou – také pochovany.
Dílo
editovatMatisse byl v?estrannym umělcem. Nejznáměj?í je jeho malí?ské dílo, byl ale ?inny i jako grafik, socha?, scénograf a architekt, navrhoval gobelíny. Wikipedie nemá licenci na reprodukci Matissovych děl. Je ale mo?né je studovat na některém z externích odkaz?.
Malí?ství
editovatPrvní Matissovy obrazy, které vznikly v 90. letech 19. století, jsou je?tě neseny v duchu akademismu. Na konci dekády a na za?átku 20. století u? ale maloval pod vlivem Cézanna a postimpresionismu. Po krátké epizodě s pointilismem do?lo v roce 1905 k radikální změně. I jako vyraz vzdoru v??i pointilismu za?al Matisse, spolu s ostatními fauvisty, pou?ívat intenzívní, ba a? vybu?né barvy, tak?e by bylo fauvismus mo?né ozna?it za ur?itou formu expresionismu.[15] Od této doby pro něj bylo d?le?ité spojování barvy a tvaru, kterym tlumo?il své emocionální reakce na ten ktery motiv. Tou?il vytvá?et umění, ve kterém by byl vnit?ní svět malí?e slou?eny se světem vněj?ím v harmonickém souladu. ?Mym snem je umění rovnováhy, ?istoty a klidu...“, napsal v roce 1908.[16] Jeden z Matissovych nejd?le?itěj?ích p?ínos? pro dějiny umění bylo jeho p?esvěd?ení, ?e se barva zobrazovaného objektu na obraze nemusí shodovat s jeho skute?nym zbarvením.[17] Matissova tvorba procházela v pr?běhu let ur?itymi modifikacemi, jeho základní styl, ve kterém byla barva hlavní malí?skou hodnotou obrazu, v?ak p?etrval. Bylo tomu tak i ve 2. dekádě 20. století, kdy se vyrovnával se soudobou abstraktní malbou, co? je patrné nap?. na obrazech Pohled na Notre Dame (1914) nebo Zahrada v Issy (1917–1919). Hlavními tématy jeho díla, kterymi se zaobíral po cely ?ivot, byla postava ?eny, záti?í, interiér, oblíbenym ornamentem arabeska.
Vyst?i?ky
editovatNěkdy kolem roku 1943, za pobytu ve Vence, Matisse cítil, ?e v malbě u? ?ekl v?e, co musel.[18] Rozhodl se proto pou?ít techniku, kterou aplikoval u? v roce 1937, kdy? si p?ipravoval kompozici některych svych obraz?. K jeho rozhodnutí p?ispělo i zdravotní omezení, kdy? se mohl pohybovat pouze na vozíku. N??kami vyst?ihoval plochy kva?em jednobarevně pomalovaného papíru, ktery mu podle jeho pokyn? p?ipravovala asistentka Jacqueline Duhême (* 1927). V roce 1947 vydal u nakladatele Tériada (1897–1983) velkoformátovou bibliofilii s názvem Jazz. Obsahovala dvacet tisk? s r?znymi náměty (nap?. Cirkus, Klaun, Srdce, Ikarus). Publikaci doprovázejí texty, zachycující Matissovy my?lenky. Jsou to tisky jeho rukopisu, zapsaného ?ernou tu?í.
Tvorba vyst?i?k? Matisse v posledních letech jeho ?ivota zcela pohltila. Malí? na ně dostával zakázky od bohatych sběratel? i renomovanych muzeí. Některá díla jsou drobná, vznikaly ale také velkoformátové kompozice o rozměrech 3×3 metry. Matisse ve vyst?i?cích, které nazyval ?papiers découpés“, dosáhl syntézy mezi realismem a abstrakcí. Vznikly tak sugestivní obrazy, které vytvo?ily poetickou te?ku za jeho celo?ivotním dílem. V odborné literatu?e nechybí názory, ?e se jedná o nejryzej?í a nejkrásněj?í umění v?ech dob.[19]
Vybrané obrazy
editovatTanec (1909–1910, 260×391 cm, Ermitá?, Petrohrad) – malí? zde ztvárnil provensálsky lidovy tanec, farandolu; kruh nahych postav vzná?ející se nad pahorkem, dynamicky ?etězec vytvo?eny z pěti akt? v r?znych rytmickych pózách; inspiraci na?el v Moulin de la Galette, kde pozoroval tane?níky, nejvíce ho zaujal tanec farandola, plátno maloval s melodií na rtech; typické kontrastní fauvistické barvy: modrá p?ipomínající St?edozemní mo?e, zelená p?ipomínající barvu st?edomo?skych pinií a rumělková barva tan?ících postav.
Hudba (1910, 260×389 cm, Ermitá?, Petrohrad) – velmi podobné obrazu Tanec, stejná barevnost; dynamika tohoto obrazu není v?ak shodná s dynamikou druhého obrazu, postavy zde jsou statické: pět akt?, dvě z postav hrají na hudební nástroj.
Záti?í s bakla?ány (1911, 212×246 cm, Musée de peinture et de sculpture Grenoble) – zalo?eno na kontrastu několika r?znych plán?, uspo?ádání těchto plán? je velmi odvá?né; odstraněna perspektiva (hloubka je zde v?ak p?esto p?ítomná, díky barvám); několik vyrazně barevnych dekora?ních ploch.
Zlaté rybky (1911, 147×98 cm, Pu?kinovo muzeum, Moskva) – jediny trojrozměrny p?edmět zde je skleněná nádoba s rybkami, ostatní p?edměty se nacházejí ve stejném plánu; mísí se zde tóny r??ové a zelené.
Odaliska s tamburínou (1926, 74,3×55,7 cm, Museum of Modern Art, New York) – Matissovy románky s modelkami, které mu pózovaly pro jeho obrazy, jsou známé; umělec sám napsal: ?Kdy? kreslím, mám k modelce velmi blízko, jsem tak?ka v ní samé, o?i hned naproti o?ím, kolena se dotykají kolen.“[20] Malí? znázorňuje vlastní touhu, vtělenou do modelek, touhu, ji? v něm vyvolávají a podněcují; u tohoto obrazu lehce deformuje perspektivu; i v jeho aktech hraje barva prvo?adou roli.
Grafická a ilustra?ní tvorba
editovatMatisse doprovodil svymi grafikami, nej?astěji lepty a vyst?i?ky, celkem devět knih, nepo?ítáme-li jeho vlastní Jazz. Tvorba autor? těchto publikací musela konvenovat s jeho zájmy a ?ivotními pocity. Jedná se o následující díla: Poésis od Stéphana Malarmé (1932), Odysseus (Joyce) Jamese Joyce (1935), Pasifae od Henry de Montherlanta (1944), Podoby od Pierra Reverdy (1946), Portugalské dopisy od Mariany Alcoforado (1946), Repli od André Rouveyra (1947), Květy zla od Charlese Baudelaira (1947), Lásky od Pierra de Ronsard (1948) a Básně od vévody Charlese d'Orléans (?il v 15. století, 1950).[21] Matisse byl ?inny i v oblasti volné grafiky: Do roku 1903 spadají první lepty, v roce 1906 za?al s d?evoryty a litografiemi.
Socha?ství
editovatPodobně jako mnoho jinych malí?? (nap?. Odilon Redon, Paul Gauguin, Pablo Picasso, Willem de Kooning) i Matisse ?e?il prost?ednictvím plastik některé formální problémy v oblasti prostorovych vztah?, které mu vyvstaly během malí?ské tvorby. O socha?ství měl zájem u? v po?átcích své umělecké dráhy, kdy? v roce 1899 nav?těvoval v Pa?í?i ve?erní kurzy. Témata jeho socha?ské tvorby oby?ejně korespondovala s jeho tvorbou malí?skou. P?es polovinu svych plastik vytvo?il Matisse v prvních deseti letech 20. století. Hlavním vzorem mu byl Auguste Rodin, kterému také roku 1899 p?inesl ukázat své skici. Po náv?těvě Al?írska v roce 1906 ho rovně? inspirovala africká plastika. Kolem roku 1907 se Matissovo socha?ské dílo dostává mezi avantgardu.[22] Mezi roky 1910–1915 vytvo?il pět verzí hlav s názvem Jeanette, v té?e době vznikla Picassova plastika Hlava ?eny (Fernanda).[23] Z dal?ích Matissovych soch lze jmenovat La Serpentine (Hadí dívka, 1909) nebo portrét jeho dcery Marguerite z roku 1915. Plastiky se odlévaly do bronzu, oby?ejně v sériích kolem deseti kus?.
Scénografie
editovatKontakty s jeho ruskymi sběrateli ??ukinem a Morozovem a známost s baletním impresáriem Sergejem ?agilevem p?ivedly Matisse k zájmu o balet. Roku 1920 navrhl kostymy a dekorace k Igora Stravinského ope?e Slavík a doprovázel Rusky balet do Londyna.[24] V květnu 1939 provedl Rusky balet v Monte Carlu balet ?ervená a ?erná, ktery hudebně doprovázela 1. symfonie Dmitrije ?ostakovi?e.[25] Vypravou a kostymy ho vybavil Matisse. Do této kategorie lze za?adit i Matissovy návrhy na gobelíny. První vznikl v roce 1935 a jeho námětem bylo otev?ené okno v Papeete, co? byla jeho vzpomínka na náv?těvu Tahiti. Tahitskou tematiku mají i poslední dva návrhy: Polynésie – obloha a Polynésie – mo?e z let 1946–1948.[26]
Kaple ve Vence je komplexním Matissovym dílem, v něm? se projevil jako vytvarník i architekt. Dílo vzniklo na základě p?átelství s Monique Bourgeois, kterou najal roku 1941 jako o?et?ovatelku a kterou také několikrát portrétoval. Roku 1946 vstoupila Monique do dominikánského ?ádu ve Vence západně od Nice, kde ji? v té době Matisse bydlel. Na její podnět se Matisse rozhodl vytvo?it jak architektonické plány, tak vnit?ní vyzdobu zcela nové r??encové kaple. Na projektu pracoval od roku 1947 po následující ?ty?i roky. Stavební stránku konzultoval s architektem Auguste Perretem.[27] Základní kámen ke stavbě byl polo?en 1949, biskup z Nice ji vysvětil 25. ?ervna 1951. Bílo-?erny interiér respektuje barvy dominikánského ?ádu, na t?ech stěnách jsou obrazy s náměty sv. Dominika, Madony a K?í?ové cesty. Vitrá?e zdobí rostlinné motivy jako symboly Stromu ?ivota. Oltá? s krucifixem byl Matissovou poslední socha?skou prací.
Galerie
editovat-
Polozahaleny akt (1923–1924) -
Pohled na Coulliour 1907 -
Tanec 1909–1910 -
Záti?í s jablky -
Dívka a sasanky (cca 1920) -
Meditace–Po koupeli (1920) -
Interiér s lilky (1911–12)
_RF_1963-65.jpg)
_(49532538372).jpg)
_02.jpg)
_02.jpg)
Matisse a film
editovatFilmy o Matissovi jsou vesměs dokumentární. Nejstar?ím z nich, ve kterém umělec vystupuje spolu se svym synem Jeanem a vnukem Gérardem, je Henri Matisse re?iséra Fran?oise Campauxe z roku 1946.[28] Roku 2001 vznikl film Ginny Martina a Roba Tranchina s názvem Matisse & Picasso: A Gentle Rivalry, zabyvající se vztahem obou umělc?. O dva roky později nato?il ?vycarsky re?isér Richard Dindo dokumentární film Aragon, le roman de Matisse, zalo?eny na vzpomínkové knize Louise Aragona.[29] Zatím posledním snímkem je Henri Matisse: A Cut Above the Rest re?isérky Kate Misrahi z roku 2014.
Matisse a ?echy
editovatJedni z prvních ?eskych malí??, kte?í měli mo?nost vidět originály Matissovych obraz?, byli Vincenc Bene? a Antonín Procházka. Nav?tívili jeho vystavu, uspo?ádanou na p?elomu let 1908 a 1909 v berlínské galerii Paula Cassirera.[30] Pro vyvoj ?eského moderního malí?ství p?elomová byla vystava, kterou roku 1910 v Praze uspo?ádal Spolek vytvarnych umělc? Mánes. P?edstavena byla díla francouzskych malí??, kromě Matisse i dal?ích fauvist?, nap?. André Deraina, Alberta Marqueta ?i Maurice de Vlamincka.[31] Ve 20. letech nacházelo Matissovo dílo ohlas u více ?eskych malí??, jmenovat lze Bed?icha Piska?e a Georgese Karse. Oba spojovalo, ?e po ur?itou dobu pobyvali v Pa?í?i.[32] Matissem se zabyvali za první republiky i ?e?tí teoretikové umění. Byl to Vincenc Kramá? v knize Kubismus, vydané roku 1921 v Brně, a Karel Teige. Ten porovnával vztah Matissovy a Picassovy malby k tanci.[33] V mezivále?ném období reagovali na Matissovu tvorbu i ?e?tí socha?i. Ur?ité paralely lze nalézt v plastikách Otto Gutfreunda a zejména Josefa Wagnera.[34]
Po válce, v dubnu 1946, nav?tívil Matisse v rámci svého ro?ního studijního pobytu ve Francii historik umění Miroslav Mí?ko.[35] Z pově?ení Umělecké besedy s ním diskutoval mo?nost vystavy v Praze. P?es umělc?v p?íslib se ale neuskute?nila.[36] V 50. letech byl kontakt ?eského umění se světovym na ?as p?eru?en. A? světová vystava Expo 58, která se roku 1958 konala v Bruselu, p?inesla vybranym ?eskoslovenskym umělc?m mo?nost nav?tívit vystavu 50 let moderního umění, která se konala v jejím rámci. Mnozí ?e?tí vytvarníci měli první mo?nost na vlastní o?i spat?it nejen obrazy Matissovy, ale i dal?ích modernist?, kte?í ji? v té době byli klasiky.[37] Zejména Matisse spolu s Picassem byli umělci, u nich? ve 2. polovině 50. let hledali mladí ?e?tí vytvarníci pou?ení. To byl i p?ípad Zdeňka Sykory, ktery měl v roce 1959 mo?nost poznat Matissovu kolekci v Ermitá?i. Podle jeho vlastního vyjád?ení pro něj znamenalo setkání s Matissem osudovy zlom.[38] Vysledkem byla Sykorova série Zahrad.
V ?eské republice se nachází pouze jediny Matiss?v obraz. Jedná se o portrét s názvem Joaquina z roku 1910. Je vystaven v Národní galerii v expozici francouzského umění 19. a 20. století. Galerie ho získala roku 1923 darem od norského historika umění Waltera Halvorsena.[39]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Essers, Volkmar, Henri Matisse 1869–1954. Master of Colour, Taschen, K?ln 2012, s. 7, ISBN 978-3-8228-5977-3 (dále jen Essers)
- ↑ Největ?í malí?i. ?ivot, inspirace a dílo. Henri Matisse, ?. 93, Eaglemoss International, Praha 2000, s. 3, ISSN 1212-8872 (dále jen Matisse)
- ↑ Fiala, Vlastimil, Henri Matisse, Odeon, Praha 1967, s. 15 (dále jen Fiala)
- ↑ Největ?í malí?i. ?ivot, inspirace a dílo. Fauvismus, ?. 95, Eaglemoss International, Praha 2000, s. 7, ISSN 1212-8872 (dále jen Fauvismus)
- ↑ Fiala, s. 16–19
- ↑ Essers, s. 95
- ↑ Johannsen Rolf H., Slavné obrazy. 50 nejvyznamněj?ích maleb dějin umění, Nakladatelství Slovart, Praha 2004, s. 223, ISBN 80-7209-639-7
- ↑ Walther, Ingo F., Umění 20. století, Taschen/Slovart, Praha 2011, s. 770, ISBN 978-80-7391-572-8 (Dále jen Walther 2011).
- ↑ Fauvismus, s. 4
- ↑ Essers, s. 24
- ↑ Essers, s. 93–94
- ↑ Matisse, s. 5
- ↑ Feist, Peter H., Pierre-Auguste Renoir 1841–1919. Sen o harmonii, Taschen/Nakladatelství Slovart, Praha 2001, s. 83, ISBN 3-8228-1008-8
- ↑ Essers, s. 67
- ↑ Huyghe, René (ed.), Encyklopedie umění nové doby, Odeon, Praha 1974, s. 288
- ↑ Lynton, Norbert, Umění 19. a 20. století, Artia, Praha 1981, s. 85
- ↑ Pijoan, José, Dějiny umění, sv. 9, Odeon, Praha 1983, s. 106
- ↑ NéRET, Gilles. Henri Matisse. Cut-outs. K?ln: Taschen, 2016. 96 s. ISBN 978-3-8365-3427-7. S. 7.
- ↑ Walther 2011, s. 44
- ↑ Matisse, s. 16
- ↑ Fiala, s. 60
- ↑ Walther, s. 427–428
- ↑ Walther, Ingo F., Pablo Picasso 1881–1973. Génius století, Taschenm/Nakladatelství Slovart, Praha 2002, s. 46, ISBN 3-8228-1003-7
- ↑ Essers, s. 94
- ↑ Baletní encyklopedie online, p?ístup 21. 1. 2015
- ↑ Fiala, s. 63
- ↑ Fiala, s. 80–81
- ↑ údaj z IMDB, p?ístup 22. 1. 2015
- ↑ Základní údaje o filmu + krátká upoutávka na stránkách produk?ní spole?nosti d'iCi, p?ístup 22. 1. 2015
- ↑ Dějiny ?eského vytvarného umění, sv. IV/1, Academia, Praha 1998, s. 283, ISBN 80-200-0630-3
- ↑ Pavel, Jakub, Dějiny umění v ?eskoslovensku, Práce, Praha 1971, s. 191
- ↑ Dějiny ?eského vytvarného umění, sv. IV/2, s. 108, 118–119
- ↑ Dějiny ?eského vytvarného umění, sv. V, Academia, Praha 2005, s. 379, 396, ISBN 80-200-1390-3
- ↑ Dějiny ?eského vytvarného umění, s. IV/2, s. 369, 373
- ↑ Mí?ko, Miroslav, Rozhovor s Matissem, Vytvarné umění 12, 1962, ?. 2, s. 65–70
- ↑ Fiala, s. 66
- ↑ Dějiny ?eského vytvarného umění, sv. VI/1, Academia, Praha 2007, s. 76, ISBN 80-200-1489-6
- ↑ Sykora, Zdeněk, Rozhovory, editor Lenka Sykorová, Gallery, s. r. o., Praha 2009, s. 56, 184, ISBN 978-80-86990-87-3
- ↑ Vl?ek, Tomá? (ed.), Francouzské umění 19. a 20. století, Národní galerie v Praze, Praha 2003, s. 75–76, ISBN 80-7035-196-9
Literatura
editovat- Cowart, Jack, Fourcade, Dominique (eds.), Henri Matisse: the early years in Nice 1916–1930, National Gallery of Art, Washington 1986, ISBN 0-89468-097-8 (vystavní katalog)
- Elsen, Albert Edward, The sculpture of Henri Matisse, Abrams, New York 1972, ISBN 0-8109-0282-6
- Fiala, Vlastimil, Henri Matisse: umění rovnováhy, ?eskoslovensky spisovatel, Praha 1961
- Flam, Jack D., Matisse: the Dance, National Gallery of Art, Washington 1993, ISBN 0-89468-197-4 (vystavní katalog)
- Flam, Jack D. (ed.), Matisse on Art, University of California Press, Berkeley 1995, ISBN 0-520-08639-2
- Güse Ernst, Gerhard, Henri Matisse: Zeichnungen und Skulpturen, Prestel, München 1991, ISBN 3-7913-1124-7 (vystavní katalog)
- Kolíbal, Stanislav (ed.), Henri Matisse: pozdní texty, Arbor vitae, Praha 1999, ISBN 80-86300-01-3
- Néret, Gilles, Henri Matisse: Scherenschnitte, Taschen, K?ln 2014, ISBN 978-3-8365-5385-8
Související ?lánky
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Henri Matisse na Wikimedia Commons
- Osoba Henri Matisse ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ?R, jejich? autorem nebo tématem je Henri Matisse
- Stránka s komplexními údaji o Matissovi v?etně mnoha reprodukcí obraz?, kreseb, soch a vyst?i?k? anglicky
- Stránka s ?ivotopisem a reprodukcemi anglicky
- Stránky Matissova muzea v Niceanglicky, francouzsky
- Reprodukce obraz?
- Základní informace pro studenty anglicky
